Vločka - 4. časť - Miu

4. března 2009 v 22:22 | mollyhana |  Vločka - spoluautorská
Ticho narušené praskáním ohně. Tma narušená září ohně. Zima narušena teplem ohně. Oheň jako záchrana v temnotě. Jako spása přes zlem.
Kolem ohně sedělo pět lidí. Každý tak rozlišný, ale přesto všichni až příliš zamyšlení aby vnímali onu krásu noční přírody.



I kdybych se pokusila v noci pokusila o útěk bez sněhu je mi to na houby. Musím se odsuď dostat, musím utéct… Ale jak?
Žena nazývaná Vločka, vzhlédla k obloze a zamyšleně hleděla na čirou oblohu, nebyl na ní ani jeden mráček a nic co by značilo možný sníh. Ona si povzdechla, tohle jí moc nepomůže.
"Hej! Když má to Kekkei Genkai, neměla by být schopna sníh i přivolat?" zauvažoval Naruto.
"Naruto baka! Tohle by nám ještě scházelo!" okřikla jej růžovlasá dívka.

"Naruto, Sakuro, Saii. Běžte spát." Ozval se Kakashi.
"A jí nic neřeknete?!" vztekal se blonďák.
"Jí nemohu poroučet, ale Vám ano." Odvětil pouze jejich sensei.
Vločka dál hleděla na oblohu, kdyby tam byl alespoň jeden mráček… Alespoň jeden, zlepšilo by to její vyhlídky, ale bohužel žádný mráček tam nebyl.

"Nestojím o problémy s Tebou." Řekl náhle Hatake.
"Já zase nestojím o zabití." Odsekla vločka.
"Zabila jsi mnoho lidí, proč Ti tedy vadí Tvá vlastní smrt?" zeptal se.
Dobře věděl, že každému by dělalo problém se s tímhle vyrovnat, ale přesto… Ona byla jiná, než všichni ostatní kriminálníci se kterými se dosud potkal. Zahnal ihned tyhle myšlenky, ona byla schopna zabíjet a byla obyčejná vražedkyně… Kriminálník.

"To je něco jiného." Hlesla bělovlasá.
"Proč je to jiné?" zamračil se Jounin.
"Moc zvědavý." Řekla pouze žena.
Štval jí, jeho otázky byli dotěrné a přitom je chápala, nechtěla na ně odpovídat. Nechtěla mu dovolit ji dělat bolest. On nemohl pochopit, něco takového. Byl pouhý Shinobi, který o ničem nevěděl. V klidu si sedí někde ve vesnici a popíjí kafíčko. Tohle oni dělají, nic jiného.
Kdyby něco dělali, nebylo by zapotřebí nic z toho co udělala. Oni si prostě nic neuvědomují. Štvaly ji ty hony a útěky, měla to brát jako vysvobození? Ne, na něco takového nevěřila. Bůh a jiné idealizmy to nebylo nic pro ni.

"Zajímá mně to, nevypadáš jako někdo, kdo by zabíjel na potkání. Ostatně, slyšel jsem to jak Tě chytili. Proč jsi chtěla zachránit to dítě?" zeptal se.
"Bylo to dítě… Mělo právo žít, dětí se nic takového netýká." Hlesla.
"Co se jich netýká?" zamračil se Kakashi.
"Něco co by někdo jako ty v životě nepochopil." Odsekla žena.
Nejraději by si jednu vlepila, jednoduše mu málem odpověděla. Vždyť on je nepřítel, hned jak se bude sněžit se ho musí zbavit. Těch dětí by se zbavit bylo zbytečné, ale on ji stál v cestě.
Nechtěla umřít, přirozená vůle ji hnala k přežití již odmalička se musela spoléhat na instinkty. Byla to její jediná šance, zabít, nebo být zabit. Tohle byla její fylozofie a přesto, byla schopna udělat to co udělala. Měla by být proti a ne s nimi.
Její povaha a minulost ji nedovolovala přidat se k té věci, ale postavit se jí. Ale byla asi jediná, kdo se jí postavil. Úplně jediná a oni ji kvůli tomu nazývali kriminálníkem, ona jím nebyla!
Nebo možná… Byla. Všichni to říkali. Vločka sklopila pohled, tyhle myšlenky jí týraly, bolelo ji jenom si tohle představit. Její slabé chvilky… Takhle to nazývala.

Vločka proletěla očima zemi. Nedaleko ležel kunai, volně položený, tohle byla vážně velká naivita, nechávat ležet zbraň takhle všem na očích. Její ruka automaticky šáhla po zbrani a zrak spočinul na ostří. Zamrkala. Kakashi čekal na to co udělá, vyčkával každý její pohyb, ona procitla ze zamyšlení.
Jounin už nečekal a chytl ženu za zápěstí, ona raději pustila zbraň , nemohla zaútočit, nebo alespoň ne teď. Nakonec si jej jenom vyčítavě pohlédla, on to však pouze přešel s pár slůvky:
"Už jsem řekl, nestojím o problémy."

"Ale děláte si je." Odsekla nazpátek.
"Pokud nebude sněžit ta-…" začal Kakashi.
"A jak víte, že nedokáži sníh přivolat? He?" zamračila se vločka.
Blafovala, ale i tak dokázala do Jounina vehnat jakési pochybnosti o její osobě a tohohle chtěla právě docílit. Nemohla jej nechat myslet si, že se musí spoléhat na počasí. Musela docílit toho, že ji přeceňoval, aby se jí obával.
"To by už dávno sněžilo." Usoudil po chvíli.
"Možná…" připustila žena.

"Mohu se zeptat?" zeptal se náhle Shinobi.
"He? Co chceš vědět?" nechápala.
"Chci znát Tvé pravé jméno, určitě se nejmenuješ Vločka." Prohlásil Jounin.
"Ne, nejmenuji." Přikývla bělovláska.
"Tak tedy…?" popohnal ji.

Byla tma, velká, tichá, beznadějná a ošklivá noc. Bělovlasé děvče bylo schované pod jakousi stříškou. Pršelo, kapky vody se odráželi od střechy.
Byl to doslova liják. Bělovláska se krčila, když v tom uslyšela tiché kňučení. Trhla s sebou, nemohla nikomu věřit. Někteří lidé jsou moc zlí.
Uviděla však akorát malinkaté štěňátko, malé a milé. Trošku se k němu poposunula a natáhla k němu ruku.
"Ahoj, já jsem Miu a ty?" usmála se na štěňátko.
Štěně akorát nechápavě zavrtělo ocáskem a vyštěklo. Dívka se zlekla a dala si prst na ruku ve znamení ticha. Krom toho zašeptala:
"Ticho, pejsku."
Děvče uslyšelo kroky, někdo se blížil. Zadržela dech, avšak štěně se rozštěkalo a vyběhlo ven. Miu zavřela oči a v duchu se modlila, aby se mu nic nestalo.
Ozvalo se zakňučení a …


Vločka se z nepochopitelných důvodů roztřásla. Možná spíše strachem, než zimou. Kakashi nepochopil její náhlou změnu nálady. Sledoval ji a čekal co udělá.
Bělovláska zavřela oči a bránila slzám. Nemohla přece ukázat slzy před nepřítelem. To je nepřípustné, ale… Nemohla to držet.
Vždyť nedokázala pomoci ani takovému malému pejskovi, který nebyl ani člověk. Nakonec přemohla pláč, ale přesto ukázala nepříteli, že má takovéhle slabiny.
"Jak se jmenuješ?" zopakoval náhle otázku Kakashi.
"Miu…" Pípla pouze Vločka.
"Takže, Miu… Těší mně, Hatake Kakashi." Lehce se usmál Jounin.

Vločka na něj pohlédla mírně nechápavě. Nechápala to, proč se jí představil. To jméno už někdy slyšela. Slyšela ho, ale kde?
Hatake Kakashi… Kakashi… To jméno… Hatake Kakashi… Kopírovací ninja?! To snad… Není pravda…
Miu se zamračila, pochopila, že tohle jí to hodně ztěží. Přece jenom… Sharingan je velká obtíž. Netrvalo dlouho a žena rozčílením usnula, jounin na ni zamyšleně hleděl, nechápal už vůbec nic.
Ona nebyla tím, kdo se zdá.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama